Liga Otců
Pomož si sám, pak ti pomůže kde kdo.

Případ Alexie (11) : Ústavní soud stížnost matky odmítl a usměrnil k rodičovské odpovědnosti

Proč matka Alexie nechala rozhodování obecných soudů přezkoumat Ústavní soud ? Jak se soudci se stížností vypořádali a proč je otec Alexie důvěryhodným rodičem?

0 3 075

Zcela předvídatelné závěry přineslo Usnesení pléna Ústavního soudu v opatrovnické kauze nezletilé Alexie. Matka jedenáctileté dívky totiž nebojácně usiluje o její zpětné navrácení do rodinného prostředí, které prvoinstanční soud spolu se soudem odvolacím neshledaly jako důvěryhodné. Ústavní stížnost pak byla zjevně další neúspěšnou taktikou v řadě opravných prostředků, kterými matka potvrdila neschopnost přizpůsobit se nejlepším zájmům dítěte.

 

Hned v prvním březnovém týdnu na usnesení Ústavního soudu zareagoval vedoucí kabinetu veřejného mínění na FMK UCM PhDr. Jozef Tinka, PhD., který se zároveň věnuje publicistice o právech dětí a aktivně organizuje konference v tématech emočně zneužívaných dětí svými rodiči. Usoudil jsem, že nemá smysl podrobě komentovat usnesení Ústavního soudu, když to pan doktor Tinka na stránkách Rady pro práva dětí učinil a dokonce samotné usnesení s odkazem publikoval. Není přitom dostatečně jasné, zda-li má zveřejněný ústavní dokument v takové formě řádně anonymizovaná data v rozsahu zákona o GDPR, ale vzhledem ke skutečnostem, kdy je kauza chronicky komentovaná médii je asi zbytečné se tím podrobně zabývat. V systému NALUS samozřejmě do dnešního data usnesení ÚS zveřejněno není. Pan Doktor Tinka se také pokusil velmi zdvořilou komunikací utišit gardu matek, která agresivní dikcí na facebookové skupině komentovala rozhodnutí soudu a otce nezletilé dcery. Diskutující pak pana doktora…..jak jinak…doslova připravily o mužskou, akademickou a veřejnou důstojnost.

Stručně k Usnesení

Ústavní soud se zcela jasně a pragmaticky ztotožnil se závěry obecných soudů a upřesnil, že:

  • matka dlouhodobě nerespektovala rozhodování obecných soudů a bezdůvodně bránila ve styku dítěte s otcem
  • otec naopak respektoval usnesení obecných soudů, řádně platil výživné a intenzivně projevoval o dceru zájem
  • chování matky bylo jasným důvodem pro nové rozhodování soudu o změně výchovných poměrů
  • Krajský soud důvodně vyslyšel návrhy opatrovníka a klinické psycholožky
  • matka se mylně domnívala, že participační práva a názor nezletilé je jediným kritériem pro rozhodování
  • ústavní stížnost matky byla zjevně neopodstatněná, když Ústavní soud mohl přezkoumávat pouze ústavnost napadených soudních rozhodnutí
  • ve vztahu k Evropskému soudu pro lidská práva nedošlo k neústavnímu rozhodování
  • nezletilou nebylo nutné vyslyšet přímo před soudem, když jsou její verbální stanoviska soudům známá a zatěžovaly by nadále dětskou psychiku v rozporu s jejími nějlepšími zájmy.
  • změna výchovných poměrů je dočasným opatřením, které bude ukončeno v případě okolností, které to v budoucnosti umožní
  • obecné soudy rozhodovaly na základě dostatatečně zjištěného skutkového stavu a vedly dokazování až nadstandardně.
  • z obsahu spisů ústavní soud mohl toliko dovodit pochybení na straně matky, která se nedokázala přenést přes partnerské spory v minulosti a otce křivě obvinila, přičemž mu přivodila trestní stíhání a vazební věznění. Otec byl stíhání zproštěn.
  • Ústavní soud apeluje na oba rodiče, aby respektovali nejlepší zájem svých dětí a upozorňuje zejména stěžovatelku, aby nadále umožnila obecným soudům přehodnotit jejich správné dosavadní závěry.

Ke zcela zavádějícímu negativnímu postoji matky vůči nynější hospitalizaci Alexie v krizovém centru je možné uvést fakt, že podle rozsudku krajského soudu ze dne 19.11. 2019 chtěla sama matka dobrovolně umístit dceru v KC již 15.5. 2019 a to dokonce bez vědomí otce. Takový přístup matky svědčí o její emoční nestabilitě. Zcestná je také její obava z podávání psychofarmak v krizovém centru. Na internetu se šíří poplašná zpráva, že Alexii mají  léky utlumit a  zdrogovat tak silně, aby byla lépe připravena na styk s otcem, jehož se bojí.

Nejasnosti v případu.

Širokou veřejnost a zejména populaci velmi emočně zabarvených matek zajímala řada dogmat a rozporuplných otázek, které vyvstaly z poměrně nepřesné mediální prezentace této složité rodinné kauzy. Objevily se například spekulace, že došlo k mezinárodní nepřesné ingerenci mezi českou a slovenskou stranou. Zatímco slovenský okresní soud v Prešově neshledával matku jako rodičovsky nekompetentní ve vztahu k Alexii a zdůrazňoval tehdejší trestní stíhání otce opřené o výpovědi dalších nezletilých dětí, následně česká strana kauzu otočila o 180 stupňů proti ní. Takto samozřejmě není možné případ vnímat. Málokdo si totiž uvědomil, že každá rodinná kauza autoritativně kontrolovaná soudy má svůj vývoj. Soudy sledují průběh sporu a chování účastníků řízení ve vztahu k nezletilému. Není tedy žádný důvod k obavám, že by se mezi sebou zahraniční a tuzemské soudy nedovedly akceptovat, nebo že by mezi sebou sváděly právně-názorovou válku. Navíc otec byl následně zproštěn obvinění a trestní stíhání bylo zastaveno. Proti matce pak ale nedošlo k zahájení úkonů činných v trestním řízení za křivé obvinění otce a případ se zpět odvelel k civilnímu soudu. Zejména tyto okolnosti pak mohly svádět k neporozumění, když exmanželka nezákonně přivodila otci nezletilé trestní stíhání a klidně utekla trestu. To nakonec nepochybně vedlo civilní soudy k nedůvěře vůči matce, která zjevně negativním ovlivňováním nezletilé konstruovala falešné důkazy. Předseda brněnského odvolacího senátu Jiří Zrůst své pečlivé  soudní rozhodnutí snad vinou pracovního vytížení znepřesnil ve svém prohlášení na justice.cz, kdy zaměnil skutkovou podstatu falešného trestního stíhaní otce a dostal se tak zbytečně na mušku diskutující veřejnosti.

Co říct na závěr?

Jsem přesvědčen, že rozhodování obecných soudů včetně soudu Ústavního v kauze jedenáctileté Alexie je vynikajícím zásahem státu do komplikovaného rodinného sporu, kde se nezletilé dítě ocitlo v ohrožení vlivem tragického nepochopení rodičů. Po stránce procesní v takto zaběhlém systému opatrovnických řízení proto nelze nic vytýkat, spíš chválit. Stále ale zůstává otázka, zda-li je nutné nechat rodičovské spory dojít až k ústavnímu zkoumání. Jeho iniciátorem je nepochybně jeden z rodičů, který vykazuje nezralé osobnostní rysy, nicméně jeho sníženou rodičovskou kompetenci objevují procesní instituce až ve chvíli, kdy je dítě defakto duševním mrzákem vlivem vleklého sporu. Chybí prevence a rodičovská osvěta. Proto lze nakonec medializace případu považovat za žádoucí a přínosné i přes skutečnosti, které můžou pro dítě znamenat další zvýšená rizika.

Byl jste v rámci opatrovnického sporu křivě obviněn druhým rodičem? pojďte diskutovat!

Zanechte Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.