Liga Otců
Pomož si sám, pak ti pomůže kde kdo.

Dětský lékař: „Matce vydám zprávu o nemoci dítěte vždycky”

Lékař maří styk dítěte s otcem. Musí si krýt záda!

2 699

Máme tady modelovou situaci, kdy dětský lékař ochotně spolupracuje s rodičem tak, že pokaždé prohlásí dítě za nemocné, tedy vydá lékařskou zprávu, že je dítě nemocné . Matka má v rámci předběžného opatření nařízené soudem předat dítě ve stanoveném čase. Dítě je jinak zdravé, nevykazuje známky nějakého vážného onemocnění. Matka přikáže dítěti , že má před panem doktorem vypovídat o svých tělesných pocitech: „Řekneme panu doktorovi, že tě bolí bříško, ano?”. Málá téměř 4-letá dcerka přikývne. Poslouchá přeci maminku.

Nešťastný otec v domění, že matka ve spolupráci s lékařem úmyslně zmařila výkon předběžného opatření zavolá panu lékaři a žádá ho o podání vysvětlení, zda-li děcko objektivně diagnostikoval . Lékař deklaruje svůj způsob vyšetření takto: „Vážený pane, matka přišla s dcerou, která si prý stěžuje na bolest bříška. Prohlédl jsem dceru a matce doporučil, aby dceři zařídila klid na lůžku, dětský čaj a suché pečivo.“ Otec se tedy lékaře zeptá jaká diagnóza byla shledána. Lékař na to odpoví, že se to v podstatě s určitou přesností nedá zjistit, ale musí si krýt záda. Co kdyby se za pár hodin po té,co dítě s matkou odešlo z ordinace projevil třeba zánět slepého střeva. Nebude pak přeci riskovat obvinění matkou, že dítě prohlásil za zdravé a ono po té vážně onemocnělo. Dále se již lékař omítá k čemukoliv vyjadřovat a položí telefon. Co s tím?

Dětský lékař: Musím si krýt záda. Zprávu o subjektivních zdravotních potížích dítěte vydám. Co kdyby po odchodu z ordinace vážně onemocnělo?

Celé to tak trochu závání naprostou neobjektivitou a nejasností ohledně tvrzení jak na straně lékaře, který trpí strachem z možné ztráty licence v domění, že může riskovat svou kariéru a na straně druhé nejasností ze strany jednoho z rodičů – v našem případě otce, který nárokuje své právo vidět dítě ve stanoveném čase. Z pohledu rodiče se nabízí několik otázek, které je nutno předeslat: Je postup dětského lékaře skutečně opodstatněný? Může matka opakovaně zneužívat lékařskou zprávu o zdravotním stavu dítěte a mařit kontakt s rodičem nařízený soudem? Má otec právo na kontakt s dítětem i ve chvíli, kdy je „úředně“ prohlášeno za nemocné? Který z rodičů je vlastně komu a co povinen? Tak přesně takové otázky si budete jako běžný rodič klást. Jenže kam se obrátit? Důležité je neztrácet hlavu a pokusit se domoci výkonu rozhodnutí s návodem např. ZDE: Tento odkaz vás nasměruje alespoň k jakési osnově, jak postupovat, nicméně je dobré požádat o konzultaci s advokátem, nebo někým, kdo má zkušenosti. Když si budete chtít stěžovat na lékaře, který bude vydávat pochybné zprávy o zdravotním stavu dítěte a budete mít pocit, že to dělá buď pro svojí ochranu a nebo předpojatou spolupráci s matkou, budete mu nejspíš muset pohrozit stížností u lékařské komory s odkazem ZDENa internetu je možné pročíst některá usnesení Ústavního soudu, kde si tatínek stěžovatel ohrazoval proti lékaři, který opakovaně vypracovával zprávy, které omlouvaly nepředání dítěte ve stanoveném termínu pro nemoc dítěte a US výrokoval například takto: „ Dlužno dodat, že skutečnost, že zmíněná lékařská zpráva byla vyhotovena pro účely soudního řízení, ještě neznamená, že by nebyla pravdivá, a to, zda s ohledem na svůj konkrétní obsah (buď sama o sobě, anebo ve spojení s dalšími prokázanými skutečnostmi) je s to potvrdit příslušné tvrzení účastníka soudního řízení, vždy bude záviset na individuálních okolnostech toho kterého případu. Navíc stěžovatel jako zákonný zástupce dětí má právo nahlížet do jejich zdravotní dokumentace, a tak si mohl pravdivost údajů obsažených v lékařské zprávě přímo ověřit “.

Co z toho vyplývá? Každý případ je posuzován velmi individuálně a záleží především na zájmu a schopnosti rodiče bránit svá práva, nenechat se odbýt, kontrolovat ošetřujícího lékaře, nebo po něm pátrat, komunikovat s lékařem, ověřovat a nahlížet do zdravotní dokumentace a být tak trochu investigátorem. Sám Ústavní soud jasně v úryvku modelového případu výrokuje, že rodič má vždy právo informace o dítěti získávat. Prvotní informace o zdravotním stavu dítěte by měl vždy poskytnout rodič, který o dítě pečuje výhradně a pokud tak neučiní, je potřeba informovat OSPOD, že se takto rodič chová a nechat příslušnou zmocněnou úřední osobu námitku řádně zaprotokolovat pro případné řešení vzniklého soudního sporu. Známý novinář Petr Kozelka, který svojí publikační činnost zaměřuje na soudní praxi v oblastech rodinného práva vydal na portálu deníku Právo tento článek, který naše téma ilustruje. V tomto případě ve sporu vyhrál otec, který uplatnil nárok pečovat o dítě i v případě, že onemocnělo. Je tedy jasné, že onemocnění dítěte automaticky neomlouvá výhradně pečujícího rodiče z plnění závazků střídavé či jinak upravené péče. Na konci příspěvku je použita citace výroku Nejvyššího soudu, která celý problém v podstatě relativizuje. Posuzuje se případ od případu. Onemocnění dítěte je podle NS jedno z nejobjektivnějších kritérií v otázce posuzování, kdy rodiče porušují či neporušují závazky plnění styku s nezletilým.

Závěrečná rada tedy zní: Prověřte lékaře, kotrolujte zdravotní stav dítěte, napomeňte matku legálními prostředky správního řízení na půdě OSPOD. Uplatňujte svá práva a práva dítěte.

Zanechte Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

  1. Petr Štěpánek Říkají

    Dle vyjádření OSPOD matka musí dítě předat i nemocné (zvláště, nejde-li o nic vážnějšího).

    1. Vilém Mikyška Říkají

      To ano, ale až zas tak jednoznačné to není. ÚS se spíš vyjadřuje dost nejednoznačně, je to případ od případu a musí se posuzovat závažnost onemocnění a to je dost relativní pojem. O nic moudřejší tedy nejsme.