Liga Otců
Pomož si sám, pak ti pomůže kde kdo.

Heterosexuálům se kradou děti, slepice mají lidská práva

Začnou občanští aktivisté už konečně lobovat rozumem a neplést pojmy s dojmy?

15 2 802

Občanští aktivisté. Mnohdy docela profesionálně organizovaná sdružení mentorů z lidu vyjadřujících se k tématům zpravidla přesahující jejich odbornou kompetenci. Inženýr ekonomie jako rodinný mediátor, zemědělský inženýr jako sociolog a kulturní antropolog, komerční inženýr jako ústavní soudce, politolog jako technolog živočišné výroby, idiot a sociopat jako veřejný zmocněnec v zastoupení klienta u soudu. „Sofistikovaný“ názor máme dneska všichni. Jsme digitálními samovzdělanci rychlokurzů na sociálních sítích. Tu a tam olajkujeme videa roztomilých koťátek na růžové dečce, abychom se v zápětí hluboce zamysleli nad právy humanisticky smýšlejících slepic. Akde že se kradou heterosexuálům děti? No přeci u soudu! Tak pravil aktivista.

Provedeme nyní jednoduchý test a pokusíme se potvrdit a nebo vyvrátit tvrzení, že heterosexuálům kdosi u soudu krade děti. Zkusíme použít nějaké primitivní nástroje dokazování. Co třeba Occamova břitva? Už ve středověku učenci věděli, že než-li se zaobírat toxickými deriváty polopravd a složitých představ, je mnohem účinějším prostředkem jakási úspornost v logickém myšlení a dodnes se tímto řídí sama věda. Už to, že někdo účastníka opatrovnického řízení vymezuje jako sociální entitu ve smyslu jeho sexuální orientace, svádí k neopodstatněnému obviňování, že ten kdo krade heterosexuálům děti, bude nejspíš homosexuál. Pak se ale zcela zákonitě musíme zeptat, zda-li ještě existuje nějaká další sociální entita, která je ve hře a tu případně vyloučit. Co třeba manželský pár, který trpí neplodností a chtěl by adoptovat dítě? Ten původní rodiče neohrožuje, zatímco homosexuální pár ano? Konec dokazování. U soudu se děti prostě nekradou a jestli je někdo krade, tak rodiče sami sobě, protože jsou jim jejich děti vzhledem k neschopnosti dohodnout se – nejspíš ukradené.

Kdo jsou ve skutečnosti aktivisté prosazující střídavou péči?

Ještě v nedávné minulosti v letech 2002 -2011 se neúspěšní účastníci opatrovnických sporů z řad otců aktivně vyjadřovali především k údajně pochybným rozhodováním soudců, vznášeli námitky podjatosti, žalovali ve Štrasburku, případně vinili mezioborová odvětví účastná v řízeních, nejvíce pak pravou ruku soudu – OSPOD. Nejvýraznějšími osobami z řad těchto aktivistů byli a defakto jsou Ing. Jiří Fiala v roli stíhaného „disidenta“ a obratný mentor procesního práva a správního soudního řádu Luboš Patera. Své boje s „třídním nepřítelem“ zpestřovali veskrze svoji povahou osobnosti. Nikdo nemůže pochybovat nad tím, že jejich sebestředné, impulzivní, emočně nestabilní chování u soudu bez náznaku špetky diplomacie nakonec přispělo k jejich prohře a nezřídka vyfasovali trest za pohrdání soudem. Neobratně totiž popichovali včelí hnízda a královny se bránily. Nakonec i jiným – jinak slušným otcům snad i nevědomky s dobrým úmyslem znevážili jejich pověst v opatrovnických řízeních, když si je jako své zmocněnce, případně jako přísedící veřejnost pozvali do soudní síně. Velkou roli sehrál i aktivní otec Luboš Meszner ohledně námitek proti výměru výživného, které bylo opravdu astronomické a nelze říct, co soudce k takovému absurdnímu rozhodnutí vedlo. Meszner také zcela opodstatněně komentoval odmítavé a urážlivé chování svého syna proti otci, které nepochybně iniciovala jeho žena v rámci PAS/SZR. Mesznerův portál Adikia doporučuji prostudovat. Současnému aktivistickému hnutí otců, které má bezmála třicetiletou historii vévodí sdružení Unie Otců. Ústředními postavami sdružení jsou inženýři – sinus cosinus hlavy vesměs študované, jejichž deskriptivní schopnost logického uvažování už dosáhla tak neuvěřitelné úrovně prozření, že z proměnných upozornila na celosvětovou hrozbu invaze homosexuálů, kteří přímo při projednáváních soudů prvního stupně kradou heterosexuálům děti, nejvíce na svátek Valentýna. Tendence zaobírat se povrchem namísto hloubkou čas od času postihne každé aktivistické hnutí, které se po proudu pop-meinstreamové kultury sveze na vlnách sociálního marketingu s cílem strhnout na sebe za každou cenu pozornost a polapit lajkující ovečky. Ty pak začnou překrucovat pravdu a rigidně si stát za svým. Někdo to prohlédne a zmlkne, někdo zas vykřičí do svého megafonu pod ocasem koně na Václavském náměstí.

Hodinu nevíš

Portál střídavka.cz ač je jakkoli prospěšným a chronicky nejsledovanějším médiem z rodiny microsites prezentací ústředního rozcestníku rodič.eu trpí zásadním nedostatkem. Nečinní totiž rozdílu mezi sdělovacím prostředkem s originálním obsahem a stránkou nebo veřejnou skupinou na sociální síti. Smyslem online portálu na originální doméně byl a vždy bude unikátní autorský text, který je svým zaměřením na cílového čtenáře výhradně orientován na konverzi – buď k šíření propagace informace v rámci nějaké idey nebo k účelové konverzi do provizních ad systémů za účelem finančního zisku. A co dělá Střídavka.cz? Kopíruje celé originální texty z cízích zdrojů, které někdo s potem v tváři sepsal. Alibistickou omluvou za tento počin pak má stvrdit magická formule…..převzato se zpětným odkazem. Toto chování ve virtuálním prostoru je pak samozřejmě penalizováno roboty vyhledavačů, kteří každou duplicitu „odměňují“ snižováním celkového skóre. Jaký smysl má vytvářet takové redundance jsem absolutně nepochopil. Přitom Aleš Hodina je nepochybně velmi inteligentní člověk, jeho schopnost argumentace a vyjadřovací schopnosti jsou na vysoké úrovni, takže za tím vším nejspíš bude emoční a citová oblast jeho persony. Je zaměřen výhradně sám na sebe a svůj vlastní prospěch, pasuje se do role samozvaného ombudsmana všech rodin s dětmi na mezinárodní úrovni a patrně sbírá čestné doktorandské tituly prestižních univerzit. Jak to dělá, nevím. Není divu, že se stal terčem kritiky novináře Jiřího X Doležala, ovšem Hodina – jak jinak, celkem trefnou Doležalovu smeč vykryl a odpálil na účet Reflexu docela slušný projektil, který už nikdo z tenisového teambuildingového týmu prestižního vydavatelství nedoběhl – bylo to přesně na čáru:-) zatleskal jsem oběma pánům. Aleš Hodina splňuje všechna potřebná kritéria stát se úspěšným politikem. Předseda Unie Valentin Papazian na mě naopak zapůsobil dojmem ctižádostivého, slušného, uctivého a pobožného otce a jsem mu vděčný za pozvání do FB skupiny střídavky, kde mohu sdílet upoutávky k příspěvkům. Snad mi za tuto drobnou kritiku nedá kopačky. Svým způsobem k němu mám respekt, i když mi některé jeho poslední aktivistické výstřelky nejdou pod kůži.

Jiří Fiala a K213

Štrasburský otec Jiří Fiala je kat soudců. Mysteriózní a napínavé popravy exekutorů, soudců 1. stupně, ale i soudců ústavních zcela běžně v on-line živém vysílání realizuje na svých stránkách a to zcela bez skrupulí a ostychu, bez úcty s učebnicovým pohrdáním v doprovodu snad nejperverznějšího slovníku, který nelze publikovat, snad jen s opatrností indexovat (když odrolujete odkaz na stránku dolů, trefí vás šlak!). Kdyby své obviňující a impulzivní výstřelky, které evidentně nedokáže udržet na uzdě jen publikoval, mohla by mu to snad justice i odpustit, jenže Fiala takto oficiálně se soudy komunikuje v úředních dokumentech pod spisovými značkami. Nejhorší na tom je, že se jeho troufalost stupňuje a na poslední usnesení městského soudu zareagoval výhružkou zabití soudce a jeho rodiny, takže si koleduje o § 324 – Vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci odst.1) trestního zákoníku. Asi ho seberou, možná skončí v Bohnicích a nebo nad tím mávnou rukou, protože ho chronicky znají? Těžko říct. Pokud snad neznáte celoživotní Fialovu anti-justiční estrádu, která připomíná telenovelu na pokračování, pak si počtěte zde. Stojí to za to.

Co závěrem vzkázat občanským aktivistům?

Máme docela slušné změny v novém občanském zákoníku a revoluční myšlenku vztahující se ke Chochemské praxi. Proto přetrvávající tendence občanů a aktivistů k dehonestaci soudců jsou už dávno za zenitem, jestli kdy vůbec rozumné byly. Tam, kde je ve skutečnosti obrovský problém je právě systém spolupráce všech mezioborových odvětví, tedy sesíťovaných profesí, které stále vykazují časové prodlení v komunikaci mezi sebou a nepořádek v systému vzdělávání a jejich personálního obsazení. Právě tyto profese a to zejména velmi pochybně fungující NGO pak přináší na stůl soudce materiál na základě kterého má soudce rozhodovat? Zavřete oči a představte si sami sebe jako opatrovnického soudce. Na misky soudcovských vah dostanete na jedné straně 150 kg prošlého turistického salámku (mňam) a na druhou misku 150 kilo olezlého nazelenalého Gothaje (mlask!)…a můžete rozhodovat. Tomu se říká kvalita důkazního materiálu na základě kterého se mají posuzovat rodičovské kompetence. A proč vlastně posuzovat rodičovské kompetence, když základním právem a nejlepším zájmem dítěte je zachovat mu prostor na rovnocenou výchovu obou původních rodičů – pokud se tedy opatrovnické řízení nedostane souběžně do linie s trestním řízením – to je trochu jiná písnička. Proto vzniká naléhavá potřeba systém zdokonalit a jedním z možných řešení je interdisciplinární, vzdělávací a psychoterapeutická spolupráce mezioborových odvětví inspirovaných Cochemskou praxí . Navíc každá jiná praxe, která by splňovala podmínku precizní interdisciplinární spolupráce by byla defakto Cochemskou praxí. Neexistuje tedy nic dokonalejšího a může se to jmenovat třeba „ Dr. Méďa Béďa Honoris Causa“. Navíc Justice a to z řad opatrovnických soudců ukazuje své kvality. Objevují se soudcovské hvězdičky jako je osvícený soudce Vladimír Polák, jeho kolega Martin Beneš a přibývají další – jenže ono to nebude zas tak jednoduché. Na tyto solitéry a inovátory v koncepci řízení moderního soudcovství pochopitelně vznikne tlak, protože jim kolegové evidentně budou vyčitat jejich hru na vlastním písečku a ostatní soudci si budou chtít zachovat svojí samostatnost a tak trochu se budou bát, že by se měli podřídit subsystému, který za ně vyřeší podstatnou část agendy. Budou se řešit personální změny, vznikne personální chaos. Cochemská praxe totiž teoreticky může Ministerstvu spravedlnost ušetřit pracovní místa, takže zatímco jedna skupina prosazující Cochemskou praxi bude pro Ministerstvo přínosem, jiná skupina soudců si bude bránit svojí zaběhlou agendu, aby s úbytkem potřebnosti soudcovských míst nepřišla o Job. Pokud by se totiž podařilo Cochemskou praxi prosadit celorepublikově, došlo by k celé transformaci obsazení soudcovských pozic a soudců by bylo za potřebí tu a tam méně, jinde zas více, případně by došlo k jejich přeskupování, aby došlo k přesnému personálnímu pokrytí. To ale nemění nic na věci, že právě nyní je chvíle, aby občanský aktivismus zasáhl a začal právě za toto lobovat. Občanský aktivista by se totiž měl se svým transparentem otočit k ministerstvu spravedlnosti a zahlásat „ dejte naším soudcům zázemí pro kvalitní práci“ , nebo si stoupnout před MPSV a podpořit změnu v postavení rolí OSPOD a kolizního opatrovníka. Občanský aktivista rovněž může pobízet znepřátelené rodiče ke vzájemné dohodě v péči o dítě. Občanský aktivista by mohl lobovat za uzákonění zákazu přítomnosti obecného zmocněnce při projednávání v soudní síni, protože ten nezřídka kdy vykazuje neprofesionální chování a práci advokáta absolutně nemůže rozumnět. To ale pochopitelně aktivista dělat nebude, protože rád často přivádí opatrovnická řízení ke krachu sám. Transparenty občanských aktivistů s nápisy „ spravedlnost dětem“, nebo „děti mají právo na oba rodiče“ by už konečně ze scény mohly zmizet, protože už nikoho nezajímají a ani nepřekvapují, neboť stejně jako, že obloha je modrá a tráva zelená všichni moc dobře vědí, děti nejvíc.

Jdu na domovskou stránku

Zanechte Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

  1. Střídavka.cz Říkají

    Webový portál Střídavka publikuje každý všední den nový článek a v rámci toho i celou řadu vlastních textů. Částečně ovšem i přebíráme některé volně dostupné texty a autorská díla odjinud. S mnohými weby a autory máme dlouhodobou dohodu na tomto postupu. Pokud výjimečně převezmeme článek bez předchozí domluvy z nějakého neznámého webu, pak vždy s odkazem na onu stránku, které tak vlastně děláme zdarma reklamu. Jak vidno, ne vždy je to kvitováno, proto už tuto stránku zmiňovat nebudeme.

    1. Vilém Mikyška Říkají

      Jde přeci o to, že nelze publikovat duplicitu celého textu, protože je to zbytečné – navíc je to penalizováno. Stačí napsat: “tady se psalo o tom a o tom, vice tam. Vyhledavače toto respektování online partnerů budou započítávat oběma stranám k dobru, stejně jako soudci rodičům, kteří uvidí snahu dohodnout se v péči o dítě.

      1. Střídavka.cz Říkají

        Pro čtenáře, kteří jsou zvyklí z nějakého důvodu chodit na nějaký web, je pohodlnější přečíst si vše tam.

  2. Valentin Papazian Říkají

    Respektuji Váš názor. Jste mladý a rozkoukáváte se, kdo je kdo a co je co, a není snadné se v tom orientovat. Schválně, jak dozrajete za 5 -10 let, a jak sám potom zhodnotíte svůj článek a svou činnost. Pro upřesnění doplním, že jsem i zemědělský inženýr, ale také sociální pracovník dle zákona č. 108/2006 Sb.Zákon o sociálních službách. Nad to jsem otcem 6 dětí.

  3. Vilém Mikyška Říkají

    To je v podstatě stejný argument, jako kdybyste tvrdili, že pro dítě a jeho potřeby je mnohem jednodušší, když zůstane jen u jednoho z rodičů, protože si u něho zvyklo. Tohle nevypadá na střídavku.

  4. Tomáš Jadlovský Říkají

    Zajímalo by mne, kde se vzala Vaše vnitřní potřeba komentovat prostředí otcovských aktivistů. Žijeme v aktivistické době, kdy se vyjadřuje skoro každý ke skoro všemu, a lidé se soustředí většinou na to, co se jich nějak dotýká. Moc se mi nezdá, že byste k problému přistoupil neangažovaně. A k samotnému článku – závěr, že by se snad otřesné poměry opatrovnické justice změnily lepším zázemím pro soudce nebo změnou postavení opatrovníka jsou naprosto mimo realitu, stejně jako zákaz zmocněnců. S rozumným a citlivým soudcem (což v ČR asi vůbec neexistuje) a jasně napsaným zákonem (což neexistuje zcela jistě) by rozvádějící se rodiče od prvního jednání věděli, do čeho jdou a jaký závěr mají čekat. V režimu, který je nastaven programově diskriminačně, opatrovnickou spravedlnost v něm vykonávají ti nejhorší ze špatných a hází se výrazy individuální posouzení, zájem dítěte (neznámo jaký) nebo volná úvaha soudu, kde ani ústavní soudci neváhají lhát a překrucovat, opravdu nehraje roli zázemí soudce nebo advokacie. Lidi, o které jste se ve článku otřel, většinou znám. Bojovali a bojují proti nespravedlnosti v rámci svých možností a v rámci svých povah. Možná by každý z nás nějakou jednotlivost udělal jinak, ale celkově jsme za ně rozvedení otcové jako postižená část společnosti rádi, už jen pro ten pocit, že nejsme sami mimozemšťané na nějaké neznámé planetě, kde se má se shrbenými zády akceptovat postavení občana druhé kategorie. Kritizovat druhé a sám nemít žádné přínosné řešení, to umí každý.

    1. Vilém Mikyška Říkají

      Okomentoval jsem to a nyní se budu zabývat jinými tématy.

  5. Luboš Patera Říkají

    Milý Viléme (Hynku?, Jarmilo?), když si mne již berete do úst a bez větších životních zkušeností, jak bylo již výše konstatováno, se pouštíte do naivního dehonestování a poučování, přičemž jako protipól Vámi dehonestovaných aktivit lidí, jejichž úsilí jednou můžete ocenit i vy sám, až vás začne semílat rozvodový průmysl (bez ohledu na to, jaký jste všeználek se to s 50% šancí stane i vám, jak poznali již mnozí prohlašující, že jim se to stát nemůže), používáte i tzv. Cochemský model, vězte a na Ministerstvu spravedlnosti a v Justiční akademii si ověřte, že poprvé německý emeritní soudce Jurgen Rudoph svůj Cochemský model přestavil v ČR na semináři Justiční akademie již v roce 2006. Za tímto seminářem pak bylo především mé diplomatické úsilí. Stejně tak jako za konferencí pražského magistrátu s účastí Jurgena Rudolpha a dalších zahraničních hostů v roce 2010, při níž pražský magistrát vydal Rudoplhovu knihu Jsi moje dítě (http://www.iustin.cz/art.asp?art=387 – každý se z videozáznamů jednotlivých vystoupení může ostatně přesvědčit o propastném rozdílu vystoupení zahraničních účastníků a domácích “expertů”). Předmluvu do této knihy jsem mimo jiné napsal také já, ačkoliv je pod ní podepsán tehdejší radní pro sociální věci, přičemž překlad knihy na můj popud učinil můj přítel. Portugalský soudce Antonio Fialho se mimochodem po shlédnutí mého autorského filmu “Střídavka” (http://www.iustin.cz/art.asp?art=279; navazující film Střídavka po deseti letech nedávno odvysílala i Česká televize – https://www.ceskatelevize.cz/porady/11835233012-stridavka-po-deseti-letech/21738256401) stal příznivcem a propagátorem střídavé péče, jak se lze na uvedené stránce přesvědčit i skrze plakáty jejího veřejného promítání v Portugalsku s jeho úvodním slovem. Portugalského soudce (jeho mezinárodní postavení si můžete i vygůglovat) snad ani vy mezi šílené aktivisty nezařadíte…

    Tématicky obdobná konference se stejnými zahraničními hosty se konala v Bratislavě v roce 2013 (http://www.iustin.cz/art.asp?art=495), opět především jako výsledek mé práce. Doporučuji mimo jiné přečíst si a shlédnout videozáznam mého vystoupení s názvem Možnosti Cochemského modelu v českém a slovenském právním prostředí. V neposlední řadě se můžete “zúčastnit” i slovenského turné německého soudce Jurgena Rudolpha v roce 2014, se křtem slovenského vydání jeho knihy, za nímž je opět má “Cochemská diplomacie” (http://www.iustin.cz/art.asp?art=524).

    A protože osvícený soudce Polák sám na kompenzaci eufemicky řečeno neosvícených 2 000 dalších soudkyní nestačí a tímto tempem by na plošné polidštění opatrovnického soudnictví v Čechách došlo asi za 851 let, vytvořil jsem a prakticky vyzkoušel koncept Centra slušného rozvodu, tedy reálného využití Cochemského modelu i bez nutnosti mít osvíceného soudce k dispozici. Jeho prezentace ve videu zde: http://www.iustin.cz/art.asp?art=521. V současnosti je činnost Centra pozastavena, což nic nemění na jeho funkčnosti a na možnosti kýmkoliv tento koncept snadno převzít.

    Při vší skromnosti jsem tedy jistě oprávněn hlásit se k zásluhám o propagaci Cochemského modelu v Čechách a na Slovensku i já, a bylo by na místě, abyste jako rozumbrada a samozvaný mentor i takovouto skutečnost reflektoval, pokud jste toho schopen.

    A doporučuji vám seznámit se podrobně mimo jiné také se skutečným významem Štrasburských žalob (http://www.iustin.cz/art.asp?art=186), neboť vězte a ověřte si, že díky mému úsilí a úsilí dalších vámi dehonestavaných aktivistů došlo díky nim nejen k posunu v judikatuře Štrasburského soudu, který začal přiznávat jednotlivým stěžovatelům z ČR i porušení práva na rodinný život, nejen průtahy v řízení, jako dosud, ale i k několikaletému následnému výraznějšímu zlepšení poměrů u českých soudů; toto mírné zlepšení ovšem již dávno pominulo, snad jen Ústavní soud v některých svých nálezech jej zachovává. Také štrasburské a české ústavní soudce snad nebudete obviňovat z šíleného aktivismu…

    Jedno vám přiznat musím: Vaše bláboly mne pohnuly k tomu, že jsem zcela mimořádně porušil svou zásadu vyjadřovat se především činy, nikoliv slovy v internetových diskusích. Myslím, že každému soudnému čtenáři z této mé reakce i dvou příkladů může být jasný pravý stav věcí a vašich “kvalit”, které vás tak pudí házet špínu na druhé.
    A zatímco za mnou a dalšími vámi špiněnými aktivisty je dlouhodobá práce, a to i v době, kdy vy jste ještě tahal pověstného kačera, tak za vámi jsou jen planá slova, slova a slova…

    Luboš Patera

  6. Vilém Mikyška Říkají

    Smekám Klobouk, pane Patero. Je to pro mne velká pocta. Ještě kdyby se mi tak v komentářích objevil vzkaz Sigmunda Freuda, ale ten je na pravdě boží. Připadám si nyní jako chlapec, co se drží sukně matky a kaje se, co provedl. Ale nyní vážně. Jsem rád, že jste mi ten text napsal, protože na internetu si z přemnožství informací a jejich neuspořádanosti jentak objektivní názor nikdo neudělá. Pokud byste chtěl mentorovat, obhajovat vaší životní etapu s justicí, zabývat se detaily, magazín Liga otců bude poctěn takovým zkušeným autorem vaší velkosti. A jestli jsem Vás urazil, tak mě to mrzí. Mohu Váš velký komentář vydat jako článek?………a děkuji:-)

  7. Luboš Meszner Říkají

    Autor článku někoho napadá z vykrádání webů a sám jinému ukradne celý projekt, aneb zloděj křičí, chyťte zloděje.

    Necítím potřebu se nějak více vyjadřovat k článkům někoho, kdo si neprošel torturou opatrovnického řízení, přesto má potřebu se k těmto věcem vyjadřovat. A co víc, dokonce snad chce někomu radit, jak by se to mělo správně udělat, ačkoliv dané problematice (přesněji skutečnému stavu opatrovnické justice) rozumí jako koza petrželi.

    Je jen škoda, že Jirka Fiala je takový „nervák“ a hned to musel dát na svoje stránky. Nechtěně tak těm blábolům udělal reklamu, jinak by o to nejspíše nikdo ani nezavadil.

    Zbývá tedy jen odpovědět na otázku, co v mém případě vedlo soudní stolice k vyměření tak astronomického výživného. Byla to především moje obrovská naivita ovlivněná tím, že jsem za celý život až do rozvodu neměl se soudy žádné dočinění a žil jsem v přesvědčení, že po revoluci už žiji v právním státě. Ani ve snu mě nenapadlo, že když je v zákoně o správě daní a poplatků (dnes Daňový řád) napsáno, že správce daně soudu sdělí údaje potřebné pro vyměření výživného (daňový základ) a já soudním stolicím předložím celé přiznání k dani z příjmů, kde jsou i další údaje pro vyměření výživného zcela nepodstatné, že tím nesplním svojí zákonnou povinnost sdělit soudu všechny potřebné údaje pro vyměření výživného. Ke splnění této povinnosti na mně byl vyžadován peněžní deník, což jsem absolutně nechápal. Neuměl jsem si představit, k čemu mohou být soudu užitečné jednotlivé účetní záznamy, když má v ruce jejich souhrn – daňové přiznání a ve smyslu zákona o správě daní a poplatků ani není pověřen jejich kontrolou či zpochybněním. Za tu neskonalou drzost, poučovat soudní stolice o platných zákonech a odmítnutí předložit naprosto nepotřebný důkaz, jsem byl v souladu se zákonem o rodině „odměněn“ vyměřením výživného z 25ti násobku životního minima, tedy z platu, který jsem prokazatelně nikdy neměl. Za dané situace je pak už celkem nepodstatné, že soudní stolice ani nevěděla, kolik podle zákona činí moje životní minimu a počítala z minimálních životních nákladů, což je něco jiného. Nemalou měrou k tomu přispěla i bývalá manželka, která u soudu vykřikovala, že jsem domů nosil statisíce (jako to teď vykřikuje Petra Kováčová o Paroubkovi) a ekonomicky negramotná opatrovnice našeho syna, která se k tomu v nejlepším zájmu dítěte připojila. Protože se opatrovnická justice při vyměřování výživného řídí bolševickým heslem „zpátky ni krok“ a při dalších úpravách výživné zásadně navyšuje od původní částky (viz. oficiální statistické přehledy o určování výživného), zůstalo mi astronomické výživné po celou dobu mojí vyživovací povinnosti. Veškerý majetek, který se nám jako rodině podařilo nashromáždit je sice v pr… (spotřebovaný ve výživném), ale přežil jsem to.

    Je však potřeba říct, že i kdybych se podvolil nesmyslným požadavkům soudních stolic, stejně by mně vyměřily nesmyslné výživné viz. článek Soudní stolice falšují data o výživném.

    https://www.adikia.cz/news/soudni-stolice-falsuji-data-o-vyzivnem/

  8. Lubomír Balvín Říkají

    Problém aktivistov za a proti ověřenému spusobu výroby 🙂 lidí je v tom, že každou generaci se feministickou výchovou znižuje IQ o 7 bodu. Taktéž jiné duševní schopnosti se katastrofálně znižují. Proto aktivisté, politici, právníci, úřednící nejsou schopni mysle v souvislostech a komlexně na základě historických a vědeckých poznatkov alespoň za období niekoľko tisíc rokov dozadu.

    Feminizmom poškozené mozky nedokážu pochopiť, že sú poškodené a odmietajú pužiť vedecké nástroje na svoje otestovanie. Napríklad po roku 1989 som opakovaně navrhoval Pravidelné kontroly duševního zdraví a schopností verejných činiteľov odbornou komisiou. Svojim návrhom som si overil že aktivisti, politici, rodinní politici, právníci a další veřejní činitelé se bojí kontroly svého duševního zdraví víc, než “čert kříže”. Jedině v Únii mužov Slovenska – Hnutie pre rodiny a částečně v katolické církvi se začaly podrobovat veřejní činitelé ověření svého duševního zdraví odborníky.

  9. Adam Novák Říkají

    Dobrý den,
    předem se omlouvám za svůj poněkud velmi kritický názor, ale domnívám se, že toto musel sepsat pouze psychicky narušený jedinec, který s největší pravděpodobností trpí i silným komplexem méněcennosti. (Sigmund Freud by se na Vás vyřádil!) Ten si autor vynahrazuje stupidními texty, kde se snaží upoutat na sebe pozornost a na každého hází špínu.

    A když už jsme u toho textu, v úvodu píšete, že například politolog dělá technologa živočišné výroby. Přijde mi tedy velmi zvláštní, že vystudovaný fotograf píše články zaměřené na politiku a především právo. A zcela patrně neví, která bije.

  10. Vilém Mikyška Říkají

    Vážení přátelé, děkuji Vám za komentáře. Vážím si toho. Nejsem jen nezávislý komentátor ale otec – jeden z Vás, který prochází neobyčejně složitou kauzou. Nicméně nemohu se zatím ke svému opatrovnickému řízení vyjadřovat konkrétně, protože chráním zájmy svého dítěte, respektive jeho osobnost. Můžu jen říct, že jsem měl patrně veké štěstí na odborníky, kteří mou rodinnou kauzu řeší. Když se sejde dobře fungující OSPOD, fundovaná a objektivní soudkyně, profese poskytující asistované styky, orgány činné v trestním řízení, zkušený advokát, který ví co v danou chvíli musí udělat, či svého klienta v pravý čas usměrňit,není možné nedostát spravedlivého rozsudku. Jediné, co bych mohl vytknout je délka řízení, čásová prodleva v komunikaci sesíťovaných profesí, která jde proti zájmu dítěte ve smyslu jeho odcizení vůči rodiči, jehož rodičovské kompetence jsou prověřovány. Chápu, že se zde bráníte proti mé snaze publikovat postřehy, které snad vzhledem k mé zkušenosti, ještě nejsou zralé, nicméně i tak úplně nemohu souhlasit s některými kroky současného občanského aktivismu, které podle mého názoru nereflektuje společenské změny a jde sám proti sobě. Portál Liga Otců není jen má – je Vás všech a můžete kdykoliv ve svém článku obhajovat své reputace, postoje, postřehy, zkrátka přinést něco nového a staré křivdy nechat být. Nikam to nevede. V. Mikyška

  11. Vilém Mikyška Říkají

    Adame Nováku, to že něco ve své abstraktní představě a vlastní introprojekce do objektu vidíte neznamená, že máte pravdu. Každý jednotlivý případ se opírá o důkazy. Jaké máte prosím důkazy o mém vztahu s expartnerkou, že si toto dovolíte spojovat.
    Advocatus Diaboli a Skeptikus: Falacie “non sequitur” (spojení nesouvisejícího)