Liga Otců
Pomož si sám, pak ti pomůže kde kdo.

Cochemská praxe v Čechách? Na Moravě už se inspirovali!

Novojičínský soudce Vladimír Polák to dokázal. Přesvědčí i ostatní kolegy?

0 1 061

Pojem Cochemská praxe začíná být velmi exponovaným klíčovým slovem na internetu. Vztahuje se k německému interdisciplinárnímu konceptu sesíťované spolupráce odborných profesí ve snaze usměrnit rodiče k rodičovské odpovědnosti. Cílem cochemské praxe je ochránit práva dítěte před soupeřícími rodiči a přivést je k dohodě dřív, než do věci autoritativně zasáhne soud. Čas celého opatrovnického procesu přitom hraje jednu z nejpodstatnějších rolí. Dítě ho vnímá jinak než dospělí a navíc mu hrozí odcizení ve vztahu k odloučenému rodiči. Dítě totiž není věc. Je to živá bytost,kterou nelze vlastnit,nýbrž ji svědomitě a s láskou opatrovat.

Německý perfekcionalismus a smysl pro detail

Nikdo nemůže pochybovat o německém smyslu pro disciplínu a sociální pořádek. Ty jsou pro splnění podmínky Cochemské praxe klíčové. Jde o precizní a odpovědnou spolupráci všech účastníků náročného řízení, kde chyba a neznalost věci jednoho subjektu v procesu zničí práci ostatním. Pojmy jako „sesíťované profese“ jsou tedy na místě. V celém týmu jsou pak hráči, kteří spoléhají jeden na druhého, přičemž procesní znalost každého z nich se odkazuje k práci dalšího o jehož funkci se dobře ví. Cochemská praxe není statickým modelem . Je to ozubené soukolí hodinového strojku, kde každý díl do sebe s maximální přesností zapadá a je v neustálém pohybu. Je to v podstatě stroj času dítěte,který tiká na poplach proti jeho odcizení. Každé ozubené kolečko pak v přeneseném významu představuje účastníky procesu. Jsou to sociální pracovníci, mediátoři, kolizní opatrovníci, advokáti, soudní znalci a samotní soudci.

Můžou češi s Cochemskou praxí uspět?

Nejprve je třeba hledat nejrelevantnější zdroje k získávání informací o tom, co Cochemská praxe skutečně je. Zde bych odkázal na organizaci mezinárodní Ochrany dětí UMPOD se sídlem v Brně. Tím, že se tato organizace zabývá rodinami s dětmi v rámci mezinárodního práva, má velmi dobrý přehled o tom,jak se věci mají za hranicemi naší země. Je třeba zmínit mentorky Terezu Killarovou, Soňu Dostálovou, Romanu Rogalewiczovou či Martinu Cirbusovou. Publikované práce těchto univerzitně vzdělaných expertek jsem četl. Jsou velmi přehledné, analytické a popisující podstatu. Nicméně je třeba dodat, že velkou část publikovaných článku mentorky Umpodu doslovně opsaly z knihy „Ty jsi moje dítě“. Tuto knihu sepsal německý opatrovnický soudce Jürgen Rudolph, kterému se za jeho inovace v koncepci rodinného práva říká „osvícený soudce“. Přidanou hodnotou, kterou mentorky publikují například v dokumentu „Cochemské praxe v české republice“ je pak věcná a přiměřená kritika. Dalším odkazem, který vychází ze spolupráce UMPOD je nezisková organizace Cochem.cz, jejíž protagonistkou je Markéta Nováková. Aliasem k této doméně vztahující se k hostingu je Cochemskymodel.cz a doménu Cochemskapraxe.cz jsem obsadil já. Nečekal jsem přitom, že doména bude volná, protože tato doména je složeninou přesného názvu a navíc nejexponovanějším souslovím v odborné tištěné i online literatuře, takže na ní lze postavit slušný online projekt a navýšit tak její tržní hodnotu. Nezisková organizace Cochem má na stránkách celkem pěkně graficky ztvárněný univerzální model, nicméně s cochemskou praxí jako takovou nemá mnoho společného a sám soudce Jürgen Rudolph se od takového modelu distancuje, protože takřka nevypovídá o ničem. Neexistuje totiž jeden univerzální model rodiny, kde funguje jeden behaviorální vzorec, počet dětí, jejich věk a osobnostní rysy rodičů včetně sociálních podmínek ve kterých žijí. Jedním ze sponzorů organizace Cochem je nadace Agrofert. To může působit poněkud nedůvěryhodně, nicméně faktem je, že Čapí hnízdo s dětmi tak trochu souvisí.

Cochemská praxe je v podstatě stroj času dítěte,který tiká na poplach proti jeho odcizení.   

(autor citátu: Vilém Mikyška – Ligaotcu.cz)

Je problém v opatrovnickém soudnictví?

Abych nebyl ve svých názorech jednostranný a mé hodnocení nepůsobilo příliž subjektivně odkazuji se vždy na zdroje, ze kterých těžím podklady pro svojí kritiku. Když prozkoumáme témata ohledně české justice na českém internetu, často narazíme na neuvěřitelně negativní až urážející hodnocení českého opatrovnického soudnictví. Pro posouzení uvedu zdroj Aktuálně.cz, který píše cituji: “Opatrovnické soudnictví je dlouhodobě nejhůře pracujícím odvětvím české justice. Shodují se na tom jak ministerstva spravedlnosti, práce a sociálních věcí, tak odborníci na rodinné právo či samotní soudci opatrovnických soudů. Problémů je řada: vlekoucí se řízení, podceňování sporů o děti ze strany předsedů soudů nebo nedostatečná spolupráce soudů a odboru sociálně právní ochrany dětí.”

Osobně jsem byl svědkěm výroku jedné ze sociálních pracovnic, která prohlásila:” No jo, to je to naše špatné soudnictví, my s tím nic nenaděláme”. A tyto názory jsem běžně slýchával od rodičů, kteří s opatrovnickým soudnictvím měli co dočinění. Jenže takhle kategoricky svádět vinu na opatrovnické soudnictví nelze. Chyba je předevšim na straně rodičů, kteří se v dobrém nedokáží na péči o děti dohodnout a pak ve špatně nastaveném systému, který jednomu ze škodících rodičů neumí a nebo nechce přistřihnout křídla tím, že ho právně vůči dítěti nedokáže oslabit právě pro podstatnou skutečnost, že svým negativním postojem a neochotou jakkoliv kooperovat porušuje právo dítěte na výchovu obou rodičů a přistupuje k dítěti jako k věci, kterou výhradně vlastní. Tento fakt je ústřední skutkovou podstatou celého vyeskalovaného sporu, kvůli kterému se musí v procesu angažovat a organizovat tolik lidí a stojí to neuvěřitelné peníze. Aby se takový parazitující rodič včas odhalil, musí existovat aparát, který bude umět takového rodiče včas dát do pomyslné karantény a rychle na něj upozornit soud a uvalit na něj přiměřené sankce. Toto se v čechách neděje a tak často dochází k takovému vyeskalování sporu,že se pak rodiče dostanou k opatrovnickému soudci a ten autoritativně rozhodne. Hořkým kalichem je pak smutná a zraňující skutečnost pro toho rodiče, který své milované dítě prohraje a nemusí to být právě onen rodič, který po celou dobu škodil. Poraženými často bývali a stále bývají otci, nicméně poslední analýzy hodnocení opatrovnických sporů už začínají vykazovat lepší výsledky ve prospěch otců, kteří se dostávají do souměřitelnější pozice se svými protějšky.

Co odlišuje český model od německého?

Toto je naprosto klíčová otázka, která by v podstatě mohla motivovat Českou republiku k právním úpravám, protože to co dělá cochemskou praxi praxí je právě zkoumání ingerence procesních složek, jejich analýza a návrhy řešení. Takže co by bylo dobré změnit?

  • Procesní flexibilita

Výrazně zlepšit rychlost a pružnost v řízení, protože jakékoliv průtahy odcizují dítě vůči tomu z rodičů, který dítě nemá v péči.

  • Specializace advokátů

V německu je specializace advokátů na rodinné právo u opatrovnických sporů přímo povinná. Žádný z rodičů by si netroufl ke sporu přizvat advokáta z jiného oboru. Navíc rodinným advokátům je doporučeno, aby po dobu sporu vedli rodiče k dohodě a aby za svého klienta nebojovali nekorektně praním špinavého prádla vůči protistraně a spor tak neeskalovali. V česku se pere špinavé prádlo. Nicméně začínájí se objevovat první vlaštovky ke změně v přístupu v rodinné advokaci. V lednu 2018 vznikla iniciativa advokátů, kteří fungují pod registrací spolku unie rodinných advokátů URACR. Z jejich programu je patrné, že se snaží určitým způsobem vymezovat z řad České advokátní kanceláře ČAK, která sdružuje všechny advokáty. Je to svým způsobem dobře, protože rodinné právo je procesně mnohem složitější, než se zdá a přístup ke klientovi je odlišný od ostatních právních odvětví. Rodinný advokát bude muset do své ho profesního vybavení také vnést míru empatie, což je tak trochu v rozporu s podstatou advokátní profese obecně. Advokát, který soucítí s protistranou zní trochu oxymoronsky, nicméně je to skvělá zpráva, protože právnickou profesi budou moci vykonávat i citlivější profesionálové.

  • Oddělená role OSPOD a opatrovníka dítěte.

Německý “OSPOD” řeší mnohem jednoduší kauzy a lehce koordinuje rodičovský konflkt, nápomocen mu je kolizní opatrovník (advokát dítěte). Opatrovník má psychologické a právnické vzdělání, věnuje se rodině a dítěti mnohem víc a pohotově zjišťuje problémy v rodině. V čechách je činnost Ospod mnohem různorodější, zatížená množstvím případů najednou, což je kontraproduktivní, protože na individuální posuzování nezbýva čas . Pere se pouze špinavé prádlo, které dlouhou dobu zahnívá zapomenuté v koši k pověšení. Taková sociálně právní ochrana dítěte je pomalá, zcela nefunkční a rodiče se v ní necíti důstojně. Konflikt mezi rodiči se naopak vyostřuje, čeká se na spřátelené profese, které v systému defakto chybí a pokud je rodiče sami nenavrhnou, nenavrhne jim je nikdo.

  • Role soudních znalců

Soudní znalec je v Německu až vysokým stupněm poradenství, který je povoláván v neobvykle složitých kauzách. V německu k němu rodiče ani nedojdou, neboť je cena za jeho práci tak vysoká, že si ji sotva kdo může dovolit a rodiče se proto raději domluví. Nicméně nižší stupeň soudního znalce je právě kolizní opatrovník – advokát dítěte. Soudní znalec je v podstatě narozdíl od českého soudního znalce terapeut rodiny, není vázán mlčenlivostí a není trestně stíhatelný. V čechách je soudní znalec povoláván v náročných rodinných kauzách, nicméně je trestně odpovědný za svůj posudek a tak se pochopitelně odvolává vůči soudu do té doby, dokud nemá jistotu, že může pracovat s dostatkem materiálu – např. trestním spisem. Protože se soudní znalec chrání a nechce být za svůj posudek trestně postižitelný, vypracuje posudek tak, aby byli oba rodiče způsobilí ve výchově dítěte i za zjištění závažných skutečností, které by schopnost rodiče ke způsobilosti vychovávat dítě jinak diskreditovali. Pobavil mě výrok jedné sociální pracovnice OSPOD: “paní soudní znalkyně je skvělá a my s ní máme ty nejlepší zkušenosti, zatím si nikdo z rodičů nestěžoval”. Tento výrok hovoří za vše. Nikdo nemůže pochybovat, že když už se v rodičovském sporu povolává soudní znalec, musí k tomu být závažný důvod a vypracování posudku tudíž nemůže být samoúčelnou fajfkou v opatrovnickém spise. Dalším nešvarem znaleckých posudků je, že soudní znalec soudu předkládá doporučení, jak má ve věci rozhodnout. To je naprosto absurdní, protože rozhodnout může jen soud, nikoliv soudní znalec.

  • Role Mediátora a kolaborativní právo CL/CP

Mediátor je doporučován na samém začátku manželského rozkolu, je vázán povinnou mlčenlivostí a pokud zaznamená ochotu manželů či partnerů ke spolupráci a spravedlivému řešení vůči úpravám poměrů k dítěti může vyústit v takzvanou Colaborativní právní dohodu (Colaborative Law). Cílem této dohody je upravit poměry k dětem bez zásahu opatrovnického soudu za účasti spřátelených profesí. Její nedílnou součástí je tzv. diskvalifikační doložka – ta vylučuje zástupce stran ze zastupování účastníků pro případ, že nedojde k úspěšnému řešení sporu touto metodou a spor se dostane před soud či rozhodce Tato dohoda má snad statut mimosoudní smlouvy s notářským ověřením, nicméně nedovedu si ji dost dobře představit v České republice, kde se na rozdíl od Německa manželé můžou rozvést a upravovat majetkové poměry až tehdy, pokud mají vyřešené poměry k dětem u opatrovnického soudu. To je sci-fi.

  • Agenda Soudců

Soudce je v celém procesu korunní král. Jeho funkci je potřeba vnímat s nejvyšším respektem a úctou. Sám soudce musí zaštiťovat celý proces tak, aby nezavdal příčinu k pochybnostem. Němci takového osvíceného soudce mají. Je jím nepochybně Jürgen Rudolph. Češi ale němcům závidět nemusí. Na české scéně totiž exceluje novojičínský osvícenec magistr Vladimír Polák. Je to člověk, který působí velmi moudře, vyzařuje z něj přirozená autorita a lidskost. Umí prý skvěle vést moderní opatrovnickou agendu, navrhovat inovace a předkládat je kolegům.

Jeden z davu nestačí aneb opatrovníci všech krajů sesíťujte se!

Základním předpokladem pro uplatnění Cochemské praxe je pro představitele zastupující jednotlivé profese dovednost sociální komunikace a schopnost uvažovat nerigidně, tedy umět přijmout ověřené a doporučené změny v systému práce a uvést je v praxi. Tuto schopnost češi bohužel obecně postrádají, protože se na úrovni kolektivního nevědomí stále nevypořádali s minulostí totalitního režimu a jako celek připomínají spíš nevyzrálou osobnost s egocentrickými zájmy. Český národ je národem méněcenným, který se od svých nejvyšších pater vrcholové politiky projevuje mocensky ve vztahu ke svým občanům a sami občané se tomuto nešvaru brání ubohým pomlouváním “autorit”, které si paradoxně sami volí. Tato vzájemná nenávist pak působí spíš tragikomicky  a zcela devalvuje úctu občanů ke své rodné zemi. Tento smutný jev se pak pochopitelně projevuje i v přístupu partnerů k rodičovské odpovědnosti. Vede se žabomyší a nesmyslná válka mezi muži a ženami a velký podíl na tom má podle soudce Poláka i přítomnost psychopatické osobnosti jednoho z rodičů.  Problém v komunikaci a spolupráci by mohl koneckonců nastat i v mezigeneračním střetu starších a mladších opatrovnických soudců. V tuto chvíli se dá spolehlivě předpokládat, že mladí opatrovničtí soudci nebudou mít dostatek zkušeností a starší soudci nebudou ochotni opouštět svou zaběhnutou agendu.

 

Zanechte Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.