Liga Otců
Pomož si sám, pak ti pomůže kde kdo.

Království lži Acorus

O beztrestném lhaní, suplování Policie, bez důkazů jako výhodě v opatrovnickém sporu

4 2 491

Podívejte se, prosím, pozorně na snímek níže. Na ramenou mi sedí má, tehdy pětiletá, dcera. Podle její matky (jak je zaprotokolováno i zaznamenáno na nahrávce u soudu) jsem měl pár dní předtím, než nás takto s dcerou spolu zvěčnili, tuto pětiletou holčičku bít pěstí do hlavy, držet za nohy a otloukat jí hlavu o dřevo v posteli, zamýšlet ji opakovaně unést do Asie, nechat topit v bazénu, držet ji hladovou a dehydrovanou, zalehávat, aby nevyrostla, atd. To vše, Acorusu, OSPOD i soudu tvrdila její matka, klientka Acorusu, který pro ni ochotně sehrál roli příslovečného užitečného idiota.

Fotografie vznikla na Šumavě v srpnu 2015. Ve stejné době Zdenou Zuzanou Bednářovou řízený a duem Petra Wünschová a Jana Švecová reprezentovaný Acorus na OSPOD Prahy 2 spolu s matkou mé dcery aktivně usiloval o to, aby bylo zrušeno předběžné opatření soudu, na základě kterého jsem měl dceru konečně v péči a mohl s ní strávit část prázdnin.

Acorusu stačilo jen a pouze účelové, zlovolné a především falešné obvinění matky dítěte k tomu, aby mě okamžitě stigmatizoval a ostrakizoval jako násilníka, aktivně doporučoval zrušení předběžného opatření, díky kterému jsem mohl dceru mít a odjet s ní na prázdniny.

O dva roky později vůči mně Acorus formuloval negativní vyjádření soudu a to přesto, že stejná (!) organizace v roce 2015 ve svém projektu centra Locika zjistila (doložitelně, zohlednil to později i soud v odůvodnění rozsudku o střídavé péči) a prokázala, že udání matky bylo lživé a dcera NIKDY žádnému násilí (nepřekvapivě) vystavena nebyla a má oba rodiče stejně ráda.

Acorusu ani, jinak poměrně rozumnému, OSPOD jsem nestál za jakékoli vyjádření, vysvětlení či doložení, že jde o lež. Nezeptali se ani dcery (!). A že o odpornou lež jde, ukázala odborná diagnostika i soudní znalkyně. Navzdory tomu, že paní Švecová je psycholožka a že Acorus všude deklaruje svoji údajnou kompetenci v oblasti sociálních služeb, dámy z Acorusu uvěřily tvrzením později usvědčené lhářky, vyděračky a falešné udavačky. Nenapadlo je, dát si dohromady časové a logické souvislosti, které týrání prakticky vylučovaly, stejně jako je nenapadlo podívat se do, pro matku dcery nepříliš lichotivé, zprávy,

I kvůli zapojení této (za to z veřejných rozpočtů, například z norských fondů, rozpočtu MPSV, Prahy i pražských městských částí, honorované) organizace a její podpoře prolhané matky, trvá opatrovnické řízení již čtvrtý rok navzdory již dvěma nepravomocným rozsudkům o střídavé péči.

Jak ředitelka bývalá (Z. Bednářová), tak současná (Jaroslava Chaloupková), nechaly minimálně v tomto případě Acorus zneužít k podlému postupu v opatrovnickém řízení. Ani jedna z nich nenašla (stejně jako jejich zaměstnanci) odvahu k omluvě, když se ukázalo, že šlo o udání hnusné a křivé. Naopak, Acorus mě stále stigmatizuje jako násilníka – opět jen na základě udání matky, ke kterému se ale – dle jejich vlastních pravidel – nesmím (!) vyjádřit a (např. listinnými důkazy) ho vyvrátit a utíká před zodpovědností, potažmo si stěžuje (např. soudní znalkyni), že chci záležitost, za kterou je tato organizace zodpovědná, řešit a nenechat si genderově a ideově podjaté jednání dotovaných sociálních podnikatelek líbit.

 

Trápí mě, že v sektoru z veřejných rozpočtů financovaných sociálních služeb mohou působit lidé jako oni – licoměrní, zjevně omylní a snadno obelhatelní, nezodpovědní a zbabělí – a přesto mít moc a vliv na to, zda děti přijdou o svého rodiče. Pro získání klientů, za které inkasují veřejnou podporu, neváhají lhát a podvádět.

Málokdo ví, že v opatrovnickém řízení se vyplácí a také je beztrestné lhát. Bojujete-li o dítě, zapomeňte na to, co vás učili ve škole, doma či ve skautu a lžete. Nebojte se, nikdo vás za to nepotrestá. Naopak, v Acorusu i v centru Locika vás ochrání i když vám lež bude prokázána. Smutné je, že tak činí za peníze z MPSV, MHMP, z korporátních nadací a od donorů, kteří jim finanční prostředky poskytují s představou, že tím páchají dobro.

O kauze jsem psal i v tištěných médiích

Prázdniny s dcerou se Acorusu tehdy naštěstí zrušit nepovedlo, ale byl jsem pod nesmírným nátlakem donucen souhlasit se zapojením Acorusu (který za to přirozeně zinkasoval svůj díl z veřejných zdrojů) do opatrovnického řízení. Kvůli tomu jsem mj. přišel o práci na zakázce, ve které jsem se tím dostal do střetu zájmu a musel akceptovat ponižující roli osoby podezírané orgánem státní správy z týrání dítěte. Nikdy se za to nikdo neomluvil. I při získávání mého, dlouho odpíraného, souhlasu mě Acorus sprostě a cynicky podvedl a mé podmínky, předjímající (naplněná) rizika, nedodržel.

Až se v Acorusu budou opět opájet tím, jak zachraňují svět a navzájem si za to s jinými nevládkami udělovat ocenění, měli by se podívat na tuto fotografii pětileté holčičky, kterou chtěli připravit o tátu.

Petr Štěpánek
+420 602 555 040; petr.stepanek@cvut.cz

Zanechte Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

  1. Petr Štěpánek Říkají

    Příběh má pokračování. Na Acorusu jsem si vymohl zaslání diagnostiky své dcery. Ředitelka Chaloupková ji poslala s poznámkou, že na žádné další požadavky nebude reagovat. Co jsem dostal? Standardní diagnostiku studijních předpokladů (ale to, že dcera má bohatou slovní zásobu a přiměřené IQ jsme věděli např. z Centra nadání a určitě bych takové vyšetření nepožadoval po tak reputačně toxické organizaci, jako je Acorus či Locika. V dokumentu není ani slovo o tom, co Acorus musel předat OSPOD a soudu – tedy, že dcera má ráda oba rodiče a v rodině žádné domácí násilí nikdy neprobíhalo. Nikde ani poznámka o křivém udání, které k zapojení Acorusu – ku škodě dcery i mé a ku prospěchu její matky – způsobilo. Paní ředitelka Chaloupková mě opět napálila. Mohu jen spekulovat o tom, proč. Zjevné je, že prvořadou je ochrana jejich klientky navzdory tomu, že jde o usvědčenou lhářku. Ale jak mi již řekla stávající šéfka od Acorusu oddělené Lociky “to by poškodilo matku”,

    1. Vilém Mikyška Říkají

      Klientelismus může být právem organizace v rámci soukromého rodinného práva, nikoli práva veřejného. Úmyslné a účelové poškozování rodiče a jeho rodičovské kompetence ve vztahu k dítěti musí soukromé prostory urychleně opustit a nebo nastavit rigidní pravidla posvěcená rozumnou legislativou.

  2. Lubomír Balvín Říkají

    Proč vlády v EU a ve světě dávají organizacím na kradení dětí otci peníze, prostory a bezbřehé pravomoci? Protože tento Mezinárodní organizovaný zločin někdo organizuje. Hned po 2.sv.válce tito mezinárodníorganizovaní zločinci vyhlásili, že když zakážou styk dětí s otcem, tak prí budou méně agresivní – více zženštilé. Zabrání se tím válce. Podepřeli to tak primitívním podvodem nazvaným výzkum, že raději o něm ani už feministické média nemluví. Naopak zatajují a ničí odborné výzkumy, které dokazují, že děti ukradené otci jsou psychopati, kriminálníci s vlastnostmi typu Hitler. To a další skutečnosti dokazují, že krádeže a mrzačení dětí je úmyselná mezinárodní genocída a za tento zločin proti lidskosti by pachatelé měli být odsouzeni Norimberským soudem č. 2.

  3. Petr Štěpánek Říkají

    Happy end? Nikoli, jen ne úplné vítězství zla.
    Dceru mám od srpna 2018 ve střídavé péči.
    Nikdo, OSPOD (vedoucí Marta Konvičková) ani Acorus či Locika se neomluvil za to, z jaké hnusoty mě, se všemi důsledky, podezíraly, jen proto, že – z naivity, hlouposti, podjatosti (?) naletěly usvědčené křivé udavačce (Lucii Štěpánkové ze zahraničního Kanceláře Senátu PČR), neomluvili se ani za újmu, hmotnou i nehmotnou, způsobenou mé dceři i mě.
    S cynismem sobě vlastním a s pocitem, že je nic nemůže ohrozit, neprojevily ani náznak pokání, reflektující fakt, že se – navzdory deklarovanému přesvědčení o své neomylnosti – nesčetněkrát nechaly obelhat a napálit.
    Marta Konvičková, objektivně nikoli tak podjatá a hloupá, jako její předchůdkyně Irena Divínová, s referentským alibismem podmíněnou zbabělostí, která nezaslouží nic, než hluboký despekt, odmítla i písemně stvrdit, za jakých okolností (udání matky, jak dceru sadisticky týrám) mě její úřad donutil spolupracovat s tak reputačně toxickou a netransparentní organizací, jako je Acorus/Locika a proč odmítla věc řešit na PČR. Nepletu si opovržení, které k ní chovám, s nenávistí a tak ji nepřeji nic zlého, přesto se neubráním otázce, zda by jí (či některé z genderových aktivistek, které z křivého udání matky mé dcery profitovaly a chovaly se tak zaslepeně) neotevřela oči zkušenost, kdy by se o na sama musela čelit falešnému obvinění a bát se o své děti a žít v nejistotě, jaký bude verdikt nějaké bakalářky art terapie v neziskovce, která formálně ani neexistuje.
    Na případy účelových křivých udání narážím stále častěji. Subjektivně vnímám, že je jich stále více. Je třeba na ně reagovat systémově, těch několik málo křivých udavaček odsouzených k trestům – o tolik měkkčích, než ty, co hrozily jejich obětem – nestačí.