Matka už o nezletilou Alexii (11) patrně nestojí! Ústavní soud totiž rodičku v posledním odstavci usnesení vyzval, aby svým následným jednáním umožnila soudům přehodnotit dosavadní opodstatněné závěry. Její rodina ale na sociálních sítích vyvolala obrovskou vlnu nenávisti vůči otci a neváhala pohrdat soudy!

Z předešlých rozsudků jsme měli možnost seznámit se s rozhodnutím odvolacího soudu, který potvrdil verdikt soudu prvostupňového a upravil poměry svěřením nezletilé do výlučné péče otce s tím, že odvolací soud pozměnil rozsudek prvoinstančního soudu, neboť z dalšího dokazování vyplynulo, že vztah Alexie s otcem bude nutné napravit její hospitalizací v brněnském Krizovém centru. Soud tak vyšel z návrhů kolizního opatrovníka a dále se rovněž opíral o doporučení soudního znalce a klinické psycholožky. Šestiměsíční terapeutická intervence pak měla sblížit zavrženého otce s odcizenou dcerou a uzdravit vzájemný vztah. Matka měla soudu předvést schopnost usměrnit své dosavadní přístupy. To se však zřejmě nestalo. Nejbližší rodina matky v zastoupení naopak dále přiostřovala a otce spolu se soudcem Zrůstem pokořila k veřejnému lynči.

Průběh půlroční hospitalizace nezletilé dívky v brněnském krizovém centru za zavřenými dveřmi dramatizovaly komentáře nejbližší rodiny matky na sociálních sítích. Stupňující se debaty nadále podněcovaly diskutující k nenávistem vůči soudům, jež v péči o dceru upřednostily kompetentnějšího otce. Zveřejněné pobídky na finanční příspěvky právních služeb ve prospěch odpůrkyně na transparentní účet SK12 0900 6751 0000 0051 9878 navíc silně vyvolávaly pocit, že zřízení veřejné sbírky k ufinancování právních služeb jednoho z účastníků řízení předznamenávají nekalé praktiky zneužití zmanipulovaného veřejného mínění k vlastnímu obohacování. Pochybnosti nad legitimním zřízením transparentního účtu pak mohly vyvolat řadu otázek. Faktem totiž je, že k pořádání veřejné sbírky podle zákona nestačí jen veřejná transparence účtu, ale také ohláška na příslušném krajském úřadu, který vydá právnické osobě v zastoupení řádné osvědčení. Porušení podmínek pro zřízení takového účtu podléhá pokutě ve věci správního deliktu až do výše 500 000 korun českých. Otázkou tedy je, který úřad účel účtu posvětil, za jakých podmínek a jak se legitimnost účtu ve prospěch financování pravních služeb k rukám matky odůvodnila. Státní správa, která by schválila veřejné dary pro posílení obhajoby rodiče, jehož na vyšší instanci vyhodnotila jako nekompetentního by sama sebe meteorizovala do vlastních nozder.

Průběh hospitalizace Alexie v krizovém centru měl nadále pod hlédačkem soud. Oba rodiče byli v rozsudku ÚS s apelem na rodičovsky odpovědné chování srozuměni. Tak, jak známe z předběžných opatření občanského soudního řádu – měli se oba něčeho zdržet, něco vykonat a také snášet, přičemž na matku byl kladen vyšší nárok vyplývající z předpokládané recidivy. O otci Alexie již soud z dosavadních hodnocení předpokládá nekonfliktní přístup. O matce soud naopak pochybuje, ale doufá v její odpovědnější rodičovský přístup. Osoby blízké rodinného klanu matky otce ale nadále na sociálních sitích lynčují, vyhrožují násilím vůči jeho osobě a dokonce zveřejňují adresu budoucího bydliště nezletilé. Zcela šokující je vzkaz manipulované dcery proti zavrženému otci, který přeje otci smrt z koronavirové nákazy. Objevuje se také starší zpráva, kde dcera na své kresbě s textem vyobrazuje otce v útočné pozici proti matce, otce tituluje křestním jménem a popisuje k němu silnou antipatii. Obrázek ale působí dojmem neautentického prožitku dítěte, který spíše svědčí o falešné obranné náklonnosti dcery ke své matce, která ji „autentické zážitky“ po dlouhou dobu přiživovala. Na sociálních sítích pak diskutující napadají otce z jeho nezájmu o dceru. Ten údajně styky s dcerou v krizovém centru krátí, nebo vynechává.

Mýty a fakta

K posuzování rodičovského chování se lze jen forenzně opírat ze spisů a zpráv procesních subjektivit. Samotná interpretace stran rodičů o ničem nesvědčí. Výpovědi rodičů mají vždy dvě konotace a názory diskutujících na sociálních sítích jsou pak kognitivními disonancemi. Musel jsem proto prostřednictvím SMS zprávy otce Alexie konfrontovat s názory veřejnosti a následně ověřit fakta ze zpráv krizového centra, kde Alex pobývala.

Otec Alexie: „ není pravda, že jsem za dcerou do krizového centra nejezdil. Jezdil jsem za ní spolu se syny pravidelně tak, jak mi soud v předběžných opatřeních dovolill. Pak bohužel přišla celostátní karanténa, zavřeli hranice a mohli jsme s Alex komunikovat pouze přes SKYPE. Po rozvolnění jsme zase pravidelně i s moji stávající ženou dcerku navštěvovali. Setkání byla úžasná, všichni jsme se radovali a hráli různé hry. Alex nás viděla ráda.

Zpráva krizového centra povrdila tendence matky a její blízké rodiny vyvolávat nežádoucí konfliktní situace, které nejsou v zájmu nezletilé. Zmíním ty nejpodstatnější.

Postoje Alexie

• Chování Alexie v zařízení je bezproblémové, je pečlivá a samostatná
• inklinuje k matce a zavrhuje otce
• Blížíci odchod na Slovensko k otci ji zneklidňuje, ale dokáže skutečnost přijmout. Byla by raději, kdyby se rodiče spolu domluvili.

Asistovaná setkání

• na straně matky dochází k častým kontaktům. Dceři nosí dárky a sladkosti.
• Matka nerespektuje pravidla návštěv ohledně počtu rodinných příslušníku.
• Matce byl soudem omezen kontakt na jednu hodinu v měsíci.
• Matka dorazila na asistovaný styk s velmi agresivním neznámým mužem, kterého musela zpacifikovat policie.
• Matka dceru na stycích neustále fotí a následně fotografie zveřejňuje na sociálních sítích spolu s nepravdivými a zavádějícími informacemi.
• Matka je psychology konfrontována s dopisem, který předala Alexii. Psycholog chce dopis zkontrolovat. Matka následně z dopisu vyndá část obsahu a celý jej roztrhá. Psycholog z chování matky konstatuje, že při předchozích stycích matka nezletilé mohla předat závadný dokument. Negativní vzah k otci totiž v jednu chvíli zesílil. (dopis, kde si Alexie přeje smrt otce na koronavirus.)

K Asistovaným stykům Alexie s otcem krizové centrum uvádí, že probíhaly ve velmi klidné a uvolněné atmosféře plné zábavy a her. Někdy Alex reagovala odměřeně a drze. Rodina otce to ale přehlédla a nekomentovala.

„Negativní postoj nezletilé k odchodu za otcem na Slovensko se výrazně nezměnil. Spolupráce s matkou je na rozdíl od otce velmi komplikovaná. Doposud se nedařilo omezit negativní vliv na Alexii ze strany rodiny matky. Spolupráce s otcem je konstruktivní, snaží se jednat v zájmu nezletilé a nezletilá kontakt s otcem a jeho rodinou neodmítá“, uzavírá tým psychologů a sociálních pracovníku KC

Ukončení ozdravného pobytu Alexie a její následný transport na Slovensko doprovázela řada otázek souvisejících s jejím legálním opuštěním českých hranic. Krajský Odvolací soud v odstavci 25. úkoloval otce, aby si v průběhu půlročního pobytu nezletilé v KC u matky smírnou cestou zajistil její souhlas, neboť ve smyslu Haagské Úmluvy o občansko právních aspektech mezinárodních únosu dětí není možné bez souhlasu druhého rodiče dítě přemístit na území jiného státu. Matka by zapřela své povahové vlastnosti, kdyby ve smíru otci umožnila odcestovat se souhlasem a tak pochopitelně otci nepředala pas a podala okresnímu soudu návrh na předběžné opatření, ve kterém žádala povinnost otce se držet vycestování mimo území České republiky do doby pravomocného skončení řízení o nahrazení souhlasu matky. Soud návrh matky zamítl, neboť dospěl k závěru, že nahrazení souhlasu matky je třeba k trvalému přemístění nezletilé, nikoli k dočasnému.

Během pár následujících dnů zveřejnila Rada pre práva dítěte, že matka soudně přišla i o čtyřletou dceru, kterou má s dalším otcem! 

Předávka Alexie se podle zdrojů na sociálních sítích uskutečnila po půlnoci prvního července za doprovodu policejních hlídek. Videonahrávka rodinného dramatu z asistovaného předání Alexie k převozu na Slovensko pocházela ze zdrojů rodiny matky. Na místě předání přitom matka se svojí rodinou neměla být a už vůbec nahrávat záznam. Výkon předání podle dosavadně platného předběžného opatření soudu čistě patřil otci, matka se takových aktivit měla zdržet. Přesto se na místě objevila, aby celou jinak poklidnou předávku exhibičně zdramatizovala.

„Předání proběhlo jako v nějakém americkém akčním filmu. Měl jsem strach, aby se něco nestalo. Spolu se dvěma syny a první manželkou jsme pro Alex přijeli o půlnoci. Byli jsme tak domluveni s vedením KC. Před budovou byla shromážděna skupina lidí. Vystoupil jsem z auta a ke vchodu do KC přivolal pověřenou osobu. Přišla otevřít vedoucí. Jak otevřela vstupní dveře, zčistajasna na mě fyzicky zaútočila osoba blízká rodiny matky a začala mne sprostě a hystericky nadávat. Napadla i vedoucí KC. Byla to velmi stresující a traumatizující situace, navíc před zraky synů a první manželky. Asistované předání trvalo přes dvě hodiny. Vyšli jsme spolu s Alexinkou z budovy. Myslel jsem, že už všechno bude v pohodě, ale odjezd zkomplikovala ještě nějaká osoba pověřená matkou dcery. Chtěla vydat dceřinu cestovní tašku. Při posledních kontaktech s matkou totiž Alexinka přišla o oblečení a věci včetně mobilu a tabletu. Ztratila tak telefonní čísla na kamarádky a blízkou rodinu. Před naším chystaným odjezdem ještě přijela další policejní hlídka, aby zkontrolovala soudní dokumenty, které převoz Alexie na Slovensko legitimizovaly. V rámci bezpečnosti jsme chtěli rychle opustit okolí budovy KC, ale výjezd ještě komplikovalo nevhodně zaparkované auto někoho z rodiny matky. Pak už si policie vynutila uvolnění výjezdové cesty. Skupina lidí organizovaná matkou se rozestoupila. Policie ještě zablokovala podezřelá auta, která nás mohla na cestě k hranicím pronásledovat a doprovodila nás až za město. Přejezd přes česko-slovenskou hranici proběhl hladce. Zamířili jsme raději na chalupu, adresa trvalého bydliště nebyla bezpečná. Další dny doprovázela nepříjemná šikana. Telefonáty z neznámých čísel, jeden telefonát byl od neznáme ženy. Ta se vydávala za vyšetřovatelku, nálehala k udání naší polohy. Mezitím volali skuteční policisté, že mají hlášený únos a museli vše prověřovat.  Máme sice zvýšenou policejní ochranu, stále se však cítíme být ohroženi, a zejména naše děti. Jsme pod neustálým stalkingem lidí, kteří nám vyhrožují násilím a smrtí, zveřejňují na Facebooku informace o tom, jestli jsme doma nebo někde jinde. Volají a píšou nám do našich zaměstnání aby nás zcela bezdůvodně pomluvili s cílem připravit nás o práci…”, říká otec Alexie.

Alexia konečně dostála svých práv stýkat se i s rodinou otce

Co dodat?
Při bližší konfrontaci s příběhem dvou rodičů mrazí v zádech. Fakt, že takové štěstí v neštěstí, které bude doprovázet nezletilou dívku až do jejího dovršení věku osmnácti let žádný pocit vítězství dobra nad zlem neimplikuje. Dívka je centrem střetu zájmů dvou rodin, které chrání své přirozené soukromé právo brát se o vlastní štěstí a štěstí svých rozdělených rodin a to takovým způsobem, jež defakto berou právo dívky na spokojený dětský život. Právě proto se dívka stává obětí zájmu veřejného práva a o jejím dalším osudu musí autoritativně rozhodovat další a další soudy. Zcela nepochopitelná jednání matky budou nadále cenzurována a je zcela pravděpodobné, že matka si nadále v hodnocení rodičovské odpovědnosti nepovede dobře a bude výrazně omezována v neasistovaných kontaktech s dcerou. Otci Alexie je namístě vzdát hold a popřát mu kromě štěstí také mnoho zdraví, na kterém se dlouhodobě prodělaný stres doufejme snad nepodepsal.